Rafu jsem si pořizovala hlavně jako aktivního parťáka pro život a on tenhle požadavek plní dokonale. Můžu ho vzít kamkoli a se vším se vyrovná s naprostým přehledem. Cestování vlakem, lanovkou nebo lodí mu nedělá problémy. Nadšeně mě doprovází na každém kroku a tváří se smutně, když ho s sebou nevezmu. Ostatí lidi ignoruje, ty co má rád ale nadšeně vítá a každého musí poctít donesenou botou ( pantoflí, ponožkou,… prostě čímkoli, co je zrovna po ruce). 
Miluje procházky, čím jsou delší, tím je šťastnější. Vedle toho se ale nadšeně vrhá do každé aktivity, kterou pro něj vymyslím (a do těch co si vymyslí sám ještě nadšeněji). V agility je přesný, nedělá moc chyby, krásně vnímá a je relativně rychlý. Na pasení by nikdy neodešel od práce a pokaždé, když přijedeme na místo, kde se obvykle pase, je štěstím bez sebe. Triky do dogdancingu se učí rychle a plní je s nadšením. Za pamlsek bude cvičit s kýmkoli, přesto není psem, co by se nechal ukrást. A ačkoli mé ani jeho věci si nehlídá, na zahradu by nikoho nevítaného nepustil. 
Konfliktům s ostatními pejsky se vyhýbá, ale submisivní není a podřizovat se rozhodně nebude. 
Do činností, které ho baví, se vrhá na 120 %, naproti tomu, když se mu něco nelíbí, dokáže to dát svým výrazem jasně najevo. Jako například když mě napadne namočit mu granule…to by pak jeden řekl, že se vedle misky vyzvrací. Nebo když má nastoupit do mého auta, často to vypadá, že jede zrovna na porážku 🙂
Rafa rozhodně není perfektní, na druhou stranu se trochu obávám, že kdyby byl a kdyby se zbavil některých svých “much”, tak už by zkrátka nebyl můj 🙂 Není dokonalý, ale je zkrátka a jednoduše vysněný a obrovské dík za něj patří především mým rodičům, bez jejichž zákazů bych už doma měla nejspíš celý útulek, ale Rafa by si mezitím žil kdesi v Německu 🙂 A také Elke, která mi tohohle raubíře svěřila 🙂